Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Karel Marx



Frankfurtské shromáždění[57]


Kolín 22. listopadu. Frankfurtský parlament prohlásil usnesení berlínského shromáždění o odepření daní za nezákonné a tudíž neplatné.[58] Vyslovil se tím pro Brandenburga, Wrangela, pro specifické prušáctví. Frankfurt přesídlil do Berlína, Berlín do Frankfurtu. Německý parlament je v Berlíně, pruský ve Frankfurtu. Z pruského parlamentu se stal německý, z německého brandenbursko-pruský. Prusko se mělo rozplynout v Německu, a německý parlament ve Frankfurtu teď chce, aby se Německo rozplynulo v Prusku.

Německý parlament! Kdo by mluvil o nějakém německém parlamentě po vážných událostech v Berlíně a ve Vídni? Po smrti Roberta Bluma se už nikdo nestaral o život šlechetného Gagerna. Po vládě Brandenburgově — Manteuffelově se už vůbec nikdo nestaral o nějakého Schmerlinga. Páni profesoři, kteří „dělali dějiny“ pro své soukromé potěšení, museli připustit bombardování Vídně, zavraždění Roberta Bluma a Windischgrätzovo barbarství! Pánové, kterým tak velice záleželo na vývoji německé kultury, přenechali praktické provádění kultury nějakému Jelačičovi a jeho Chorvatům! Zatímco profesoři vymýšleli teorii dějin, hnaly se dějiny bouřlivě dál a málo se staraly o dějiny pánů profesorů.

Usnesení z předvčerejška zničilo frankfurtský parlament. Vrhlo jej do náručí velezrádce Brandenburga. Frankfurtský parlament se dopustil velezrady a musí být souzen. Povstává-li celý národ, aby protestoval proti aktu královské zvůle, děje-li se tento protest zcela zákonnou cestou, odepřením daní, a shromáždění profesorů přitom prohlašuje, aniž k tomu má jakékoli oprávnění, toto odepření daní, toto povstání celého národa za nezákonné, pak se toto shromáždění staví zcela mimo zákon, je velezrádné.

Je povinností všech členů frankfurtského shromáždění, kteří hlasovali proti usnesení, aby z tohoto „v pánu zesnulého spolkového sněmu“ vystoupili. Je povinností všech demokratů, aby zvolili tyto vystoupivší „Prusy“ do německého Národního shromáždění v Berlíně místo odstoupivších „Němců“. Národní shromáždění v Berlíně není pouhou „částí“, je úplné, neboť je schopné se usnášet. Avšak brandenburské shromáždění ve Frankfurtu se stane „částí“, neboť po 150 poslancích, jejichž odchod byl nevyhnutelný, budou jistě následovat ještě mnozí jiní, kteří nebudou chtít tvořit frankfurtský spolkový sněm. Frankfurtský parlament! Má strach z rudé republiky, a dekretuje rudou monarchii! Nechceme rudou monarchii, nechceme, aby se purpurově rudá rakouská koruna octla nad Pruskem, a proto prohlašujeme, že německý parlament spáchal velezradu! Prokazujeme mu ostatně příliš velkou čest; přikládáme mu politický význam, který už dávno ztratil. Nejpřísnější rozsudek byl už nad ním vynesen: ignorování jeho usnesení a — zapomenutí.




Napsal K. Marx 22. listopadu 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 150 z 23. listopadu 1848
  Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání.)

57 Do frankfurtského Národního shromáždění bylo podle rozdílných ustanoveni v různých německých zemích zvoleno 589 poslanců; 18. května 1848 se sešlo 384 poslanců k slavnostnímu zahájení v chrámu sv. Pavla. Bylo mezi nimi 122 správních úředníků, 95 soudních úředníků, 103 učenců, 81 advokátů, 21 duchovních, 17 průmyslníků a obchodníků, 15 lékařů, 12 důstojníků, 40 statkářů, avšak ani jeden dělník nebo malý rolník.

Lenin nazval frankfurtský parlament „žalostným shromážděním ubohých žvanilů“, protože liberální buržoasie, která měla ve shromáždění většinu, vedla jen nekonečné řeči a svou nerozhodností a zbabělostí napomáhala reakčním silám.

58 Na zasedání z 20. listopadu 1848 prohlásilo frankfurtské Národní shromáždění, že „usnesení vydané shromážděním, jež zůstalo v Berlíně, o tom, že se zastavuje vybírání daní, je zjevně protiprávní, ohrožuje státní společnost a je neplatné“. Toto usnesení bylo přijato 275 hlasy proti 150.