Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Karel Marx



Ještě jednou o staropruském finančním hospodářství


Kolín 21. února. Musíme doplnit svůj článek o Bodelschwinghovi a spol. a o pruské finanční správě, uveřejněný v čísle 224 našeho listu.[a] Ke konci článku jsme poukázali na to, že v knihách státního pokladu je zapsáno o 27 127 tolarů (17 127 byla tisková chyba) méně, než kolik tam bylo odvedeno podle výkazů hlavní státní pokladny. Dodatečně jsme ve vyúčtování provedeném vládou našli poznámku, která nám rozluštila hádanku, kam se tyto peníze poděly.

Takzvané správní úspory za rok 1844 ve výši 2 000 002 tolarů nebyly do pokladny státního pokladu odvedeny v hotovosti, nýbrž za tuto částku byly zakoupeny státní dlužní úpisy. Vzhledem k tehdejšímu kursu vznikla prý tak při nákupu ztráta 27 127 tolarů. Pruští ministři jsou nebo byli skvělí finančníci! Tento případ to znovu dokládá. Už se tedy nemusíme bývalých pánů ministrů ptát, kam se podělo těch 27 127 tolarů, nýbrž můžeme jim říci, že jejich mazanost nás stála jen na tomto jednom obchodě ne 27 000, ale přes 400 000 tolarů. Tato výtka se týká především pana Flottwella, neboť on byl tehdy ministrem financí. Možná, že je to poctivý muž. Ale zemi může být docela jedno, zda ji její ministři poškozují z neschopnosti, nebo ze zlé vůle. Zkoumání toho může zajímat nanejvýš jeho rodinu.

Ve svém pamětním spise o státním pokladu ze 6. dubna 1847 prohlásil tehdejší ministr pokladu von Thile zcela otevřeně, že o státním pokladu platí dvě zásady:

1) že jeho pokladní stav musí být k disposici vždy v hotovosti, v ražených penězích,

2) že ze státního pokladu se nesmějí provádět jiné platby než na zbrojení.

Co se týče první zásady, je jasné, že má-li státní poklad vůbec existovat, může mít jen tehdy logický smysl, je-li složen v hotových penězích nebo v drahých kovech. Vláda, která se nemůže opírat o lid, potřebuje ovšem reservu pro takzvané těžké doby. Když je otřesen její úvěr na burse, musí mít v záloze prostředky, aby si z této nesnáze pomohla, a toho ovšem lze dosáhnout jen hotovými penězi nebo drahými kovy. Zlato a stříbro vždycky otevírá srdce buržoů. Ale znehodnocené, špatné papíry jsou nejjistější cestou k tomu, jak pozbýt „vážnosti“ i na burse. Když úvěr státu poklesl natolik, že je třeba sáhnout na státní poklad, pak není nic tak ponižující, jako nabízet na burse ke koupi státní dlužní úpisy a hledat pro ně kupce. Kdo někdy pozoroval život na větší burse, ví, jaké opovržení se zračí ve tvářích a gestech peněžních spekulantů, jakmile se jim za takové situace nabízejí státní papíry. Takový spekulant může být konec konců tajným komerčním radou, a dokonce velmi „loajálním“.

Nákup státních dlužních úpisů byl tedy nejnevhodnější operací, jakou mohla pruská vláda podniknout.

Pan von Thile prohlašuje v uvedeném pamětním spise, že musel přijmout 1 972 875 tolarů ve státních dlužních úpisech místo 2 000 002 tolarů v hotovosti. Této omluvě, že „musel“, nepřikládáme žádný význam. Ale jsou-li účty správné, byl nákup státních papírů proveden již hlavní státní pokladnou. Jinak by celá částka byla odevzdána do státního pokladu v hotových penězích. Pan Flottwell měl tedy zřjmě k této šťastné finanční operaci velmi blízko.

Čísla, která dále uvádíme, ukazují, jak maloměšťácká šetrnost, která by ráda uspořila několik procent na úrocích, ale nestačí na větší finanční operace státu, končí posléze ostudou a dvojnásobnou ztrátou.

Ke ztrátě proti nominální hodnotě ve výši. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

27 127 tolarů,
která vznikla při nákupu, je nutno připočíst mnohem větší ztrátu při prodeji.Od března do začátku července 1848 kolísal kurs státních dlužních úpisů mezi 66% („peníze“) (4. dubna) a 831/2% („zboží“) (21. března). Protože kursy ihned klesají, jakmile se nabízí ke koupi velké množství papírů, lze předpokládat, že vláda neprodala své dlužní úpisy dráž než za 70%. Tedy celkem ztráta při prodeji činila proti nominální hodnotě přinejmenším 30% z 1 972 875 tolarů, tj. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .



591 840 tolarů,
celkem    618 967 tolarů.
Od toho je třeba odečíst úroky získané za 3 roky po 69 048 tolarech, tj. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .   207 144 tolarů,
takže zbývá jako čistá ztráta pravděpodobně. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 411 832 tolarů.

Téměř 1/4 celé částky byla ztracena, a k tomu byl úvěr státu ještě víc otřesen poklesem kursu dlužních úpisů.

Tuto malou ukázku moudrosti pruských ministrů financí a státního pokladu — ministrů à la Flottwell a Thile — uvádíme jen proto, že je to nutné pro doplnění našeho výše uvedeného článku. Nezabývali bychom se jinak maličkostmi, když nám velké věci skýtají tak bohatý materiál.




Napsal K. Marx 21. února 1849
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 229 z 23. února 1849
  Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Viz Pruské finanční hospodářství za Bodelschwingha a spol. zde. (Pozn. red.)