Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Karel Marx



Obchodní a finanční situace


Londýn 24. září. Obchodní a finanční situace nejen Velké Británie, ale zejména také Francie zajímá v této chvíli veřejné mínění téměř stejně jako válka na Krymu. Francouzská banka, jak známo, zvýšila diskontní sazbu na pokladniční poukázky a podobné cenné papíry na 5 %, zatímco obchodní směnky se diskontují 4 %. Ředitelé Francouzské banky, zneklidnění odlivem drahého kovu z jejích sklepů, se už rozhodli zvýšit na 5 % také diskontní sazbu na obchodní směnky, ale ministr financí přímo zasáhl a tuto operaci jim zakázal. Vládě jde přirozeně o to, aby co nejdéle zachovala zdání laciného peněžního trhu a hojného úvěru, a tak udržela obchodníky v dobré náladě.

„Nároky na bohatství Francie v posledních dvou letech nesmírně vzrostly,“ píše „Manchester Examiner“[291]. „Za dva roky vydala vláda Ludvíka Napoleona 200 000 000 liber št. Pařížská městská rada použila velké částky vypůjčených peněz na zkrášlení hlavního města. Z iniciativy vlády a pod její záštitou byly vypracovány projekty, jejichž uskutečnění si vyžádá ohromné náklady. Samotná Crédit mobilier[292] je mateřskou společností nejméně půltuctu velkých společností, z nichž každá vyhnala kurs svých akcií vysoko nad jejich nominální ceny; kapitál těchto společností ještě nebyl upsán, a nekonečné množství akcií jde z ruky do ruky bez ohledu na den vyúčtování. Finanční situace vlády, čistě spekulativní charakter většiny těchto podniků, současný stav francouzského peněžního trhu, tlak dalších průměrných žní na masy lidu a burzu, to všechno svědčí o tom, že by mohlo dojít k neblahým událostem, které by mohly rušivě zasáhnout jak do války na Východě, tak i narušit mír a blahobyt ve Francii.“

O obilním trhu zmíněný list poznamenává zejména toto:

„Není pochyb, že obě země, Francie i Anglie, budou významnými dovozci obilí. Objednávky, které už odtud byly odeslány :do podunajských provincií, přimějí Spojené státy, aby místo zlata vyvážely do Evropy obilí. V posledním roce byly nejlepší žně, jaké kdy Anglie zažila, a přesto jsme od srpna 1854 do srpna 1855 dovezli 3 335 000 kvarterů pšenice a 1 558 892 centů mouky, nicméně průměrná cena byla po celý rok přes 70 šilinků. Letos budeme muset dovézt mnohem víc, abychom zamezili ještě většímu vzestupu cen. Odkud odjinud dovážet než ze Severní Ameriky? V severním Německu je sklizeň rovněž podprůměrná a Spojené státy vyvážejí mouku do oblasti Baltského moře, odkud jsme v době nouze obvykle dováželi značné množství obilí. Rakousko má, podle oznámení jeho vlády, průměrnou sklizeň, ale je otázka, zda bude mít nějaké přebytky pro vývoz, a v celé jižní Itálii je vážný nedostatek, který nebude možno krýt, jako dosud, dovozem obilí z černomořských přístavů. Francie tedy bude muset v poptávce po obilí konkurovat nejen s Anglií, nýbrž i s velkou částí evropského kontinentu. Jak je tato situace francouzské vládě nepříjemná, ukazuje nejlépe napůl utěšující, napůl poučující článek v ‚Moniteuru‘.“

Pokud jde o četné nové akciové společnosti ve Francii, o nichž se zmiňoval „Manchester Examiner“, tu, jak ukazuje kniha „Burzovní operace“[293], nedávno vydaná v Paříži, zvýšil se jejich počet pouze v jednom odvětví — akciových bank — od únorové revoluce jen v Paříži šestkrát. Do roku 1848 byly v Paříži jen dvě akciové banky, nyní je jich zde 12, a to: Banque de France, Caisse Commerciale, Comptoir dʼEscompte, komanditní banka pod firmou Lediheur a spol., Crédit Foncier de France, Martiniqueská banka, Banque de Guadeloupe, Banque de lʼile de la Réunion, Alžírská banka, Crédit mobilier, Société Générale du Crédit maritime, Caisse et journal des chemins de fer, Comptoir Central, Crédit Industriel a Banque de Sénegal. Vložený kapitál těchto bank činí jen 151 230 000 franků a jejich celkový bankovní kapitál pouze 252 480 000 franků, čili kolem 10 000 000 liber št., což se nevyrovná kapitálu samotné Anglické banky.

„Ohromná nadstavba, kterou vytvořil úvěr na tomto úzkém kapitálovém základě,“ píše londýnský vládní orgán „Economist“, „není nic uklidňujícího. Například Francouzská banka s kapitálem 91 250 000 franků vydává bankovky v částce 542 589 300 franků, tj. v částce šestkrát vyšší. Crédit mobilier má právo vydávat obligace desetkrát převyšující její kapitál. Crédit Foncier de France, jehož nominální kapitál činí jen 30 000 000 franků, vydal obligace v částce 200 000 000 franků. Můžeme proto předvídat, že panika nebo znehodnocení této spousty obligací vyvolá v Paříži a ve Francii značné potíže.“



Napsal K. Marx 24. září 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 453 z 28. září 1855
  Podle textu novin
Přeloženo z němčiny



__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání).

291Manchester Examiner“ — zkrácený název anglického liberálního listu „Manchester Daily Examiner and Times“ [„Manchesterský denní pozorovatel a doba“]. List vznikl roku 1848 sloučením listů „Manchester Times“ [„Manchesterská doba“] a „Manchester Examiner“ [„Manchesterský pozorovatel“]. Ve čtyřicátých a padesátých letech podporoval tento list freetradery; vycházel pod různými názvy do roku 1894.

292 Tím se myslí Société générale du Crédit mobilier, velká akciová banka, kterou roku 1852 založili bratří Péreirové. Banka byla úzce spjata s vládou Napoleona III., pod jejíž ochranou prováděla spekulační machinace. Podle vzoru francouzského Crédit mobilier vznikaly podobné instituce také v řadě jiných zemí. Roku 1867 udělal tento peněžní ústav bankrot a roku 1871 byl likvidován.

293 Jde tu o knihu Alphonse Courtoise „Des opérations de Bourse ou Manuel des fonds publics français et étrangers et des actions et obligations de sociétés françaises et étrangéres négociés à Paris“ [„Burzovní operace aneb Příručka o francouzských a cizích státních cenných papírech a o akciích a obligacích francouzských a cizích akciových společností, kótovaných v Paříži“], Paříž 1855.