Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Karel Marx



Řeč na jubilejní slavnosti listu „Peopleʼs Paper“,
pronesená v Londýně 14. dubna 1856[1]


Takzvané revoluce z roku 1848, to byly jen pouhé epizody — malé trhliny a pukliny v suché kůře evropské společnosti. Přesto odhalily propast. Prozradily, že pod zdánlivě pevným povrchem jsou oceány tekuté masy a že stačí, aby se rozedmuly, a roztrhají na kusy kontinenty z pevných skal. Hlučně a zmateně vyhlásily emancipaci proletariátu, tj. vyslovily tajemství 19. století a tajemství revoluce tohoto století.

Tato sociální revoluce nebyla ovšem novinkou vynalezenou roku 1848. Mnohem nebezpečnější revolucionáři než občané Barbès, Raspail a Blanqui byly pára, elektřina a spřádací stroj. Ale třebaže atmosféra, v níž žijeme, spočívá na každém z nás tlakem 20 000 liber, cítíte je? O nic víc než evropská společnost před rokem 1848 cítila revoluční atmosféru, která ji ze všech stran obklopovala a tísnila.

Existuje jedna důležitá skutečnost příznačná pro toto naše 19. století, kterou se žádná strana neodváží popírat. Na jedné straně se objevily průmyslové a vědecké síly, o jakých se žádné dřívější epoše lidských dějin ani nesnilo. Na druhé straně existují příznaky úpadku, daleko překonávajícího hrůzy, o nichž se nám zachovaly zprávy z posledních dnů římské říše.

V naší době se všechno zdá těhotné svým protikladem. Vidíme, že stroje, nadané podivuhodnou schopností zkracovat lidskou práci a činit ji produktivnější, přinášejí jen hlad a úmornou dřinu. Nově objevené zdroje bohatství se jakýmsi podivným prokletím mění ve zdroje bídy. Vítězství na poli dovednosti jako by byla vykoupena ztrátou charakteru. Zdá se, že tou měrou, jak si lidstvo podrobuje přírodu, stává se člověk otrokem druhých lidí nebo své vlastní špatnosti. Dokonce i čisté světlo vědy, jak se zdá, není schopno svítit jinak než na temném pozadí nevědomosti. Všechny naše vynálezy a všechen pokrok nemají zřejmě jiný výsledek, než že obdařují materiální síly duševním životem, zatímco lidský život ohlupují na materiální sílu. Tento antagonismus mezi moderním průmyslem a vědou na jedné straně a moderní bídou a rozkladem na druhé straně, tento protiklad mezi výrobními silami a společenskými vztahy naší doby je hmatatelný, zdrcující a nepopiratelný fakt. Některé strany nad tím snad naříkají; jiné snad chtějí odhodit moderní technické vymoženosti, aby se zbavily moderních konfliktů. Nebo si možná myslí, že takový význačný pokrok v průmyslu musí být doplněn právě tak význačným krokem zpět v politice. Pokud jde o nás, poznáváme tu neomylně tvář onoho potměšilého ducha, který se ve všech těchto rozporech neustále projevuje. Víme, že mají-li nové síly společnosti správně působit, je jen třeba, aby je ovládli noví lidé — a to jsou dělníci.

Dělníci jsou právě tak vynálezem moderní doby jako stroje. V oněch příznacích, které děsí buržoazii, aristokracii a ubohé proroky zpátečnictví, poznáváme našeho chrabrého přítele Robina Goodfellowa[2], starého krtka, který dovede tak rychle rýt, výborného průkopníka — revoluci. Angličtí dělníci jsou prvorození synové moderního průmyslu. Nebudou tedy určitě poslední, kdo pomohou sociální revoluci, která je produktem tohoto průmyslu, revoluci, která znamená osvobození jejich vlastní třídy na celém světě a která je právě tak univerzální jako vláda kapitálu a námezdní otroctví.

Znám hrdinské boje, jimiž prošla anglická dělnická třída od poloviny minulého století — boje, jež jsou málo proslulé jen proto, že je buržoazní historikové zahalují v temnotu a zamlčují.

Ve středověku existoval v Německu tajný soud, zvaný fémový soud, který trestat zločiny vládnoucí třídy. Byl-ti některý dům označen rudým křížem, vědělo se, že jeho majitel byl odsouzen fémovým soudem. Teď jsou všechny domy v Evropě označeny tajemným rudým křížem. Soudcem jsou dějiny — vykonavatelem rozsudku je proletariát.



Otištěno v „The Peoples Paper“,
čís. 207 z 19. dubna 1856
  Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny



__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání).

1 Marx byl pozván jako oficiální představitel revoluční emigrace v Londýně na banket, který se konal 14. dubna 1856 na oslavu čtvrtého výročí chartistického listu „The Peopleʼs Paper‘. Marx, který měl vystoupit jako první řečník, pronesl řeč o světodějné úloze proletariátu. Marxova účast na jubilejní slavnosti listu „Peopleʼs Paper“ je jasným dokladem o spolupráci zakladatelů vědeckého komunismu s anglickými chartisty; ukazuje, jak se Marx a Engels snažili ideově působit na anglický proletariát a pomáhat vůdcům chartismu, a tak přispět k obrodě dělnického hnutí v Anglii na nové, socialistické základně.

The Peopleʼs Paper“ („Lidové noviny“] — chartistický týdeník, vycházel v Londýně od května 1852; založil jej jeden z vůdců revolučního chartismu, Marxův a Engelsův přítel Ernest Jones. Marx a Engels s listem spolupracovali od října 1852 do prosince 1856 a pomáhali jej také redigovat. Vedle článků, které Marx a Engels psali přímo pro „Peopleʼs Paper“, byly v listě přetiskovány také jejich nejdůležitější články, určené pro „New-York Daily Tribune“. V tomto období „Peopleʼs Paper“ důsledně hájil zájmy dělnické třídy a propagoval ideje socialismu. Když se však Jones sblížil s buržoazními radikály, Marx a Engels přestali s „Peopleʼs Paper“ spolupracovat a dočasně se s Jonesem rozešli. V červnu 1858 přešel list do rukou buržoazních podnikatelů.

2 Robin Goodfellow nazývaný též Puk — rozpustilý skřítek, který podle anglické lidové pověry vystupoval jako ochránce a pomocník lidí; jedna z hlavních postav Shakespearovy veselohry „Sen noci svatojánské“.