Karel Marx


Průmysl a obchod


Londýn 5. září 1859

V jednom z dřívějších článků jsme zkoumali pohyb obyvatelstva Spojeného království a nyní prozkoumáme pohyb výroby. V tabulce, kterou otiskujeme níže, jsou uvedeny údaje o vývozu za každý jednotlivý rok počínaje rokem 1844, kdežto číslice týkající se dovozu začínají teprve rokem 1854. Tato nesrovnalost byla způsobena tím, že odhadovaná reálná hodnota dovozu se do roku 1854 oficiálně neověřovala.

A. Vývoz
Celková deklarovaná reálná hadnota britských a irských výrobků vyvezených ze Spojeného království

Rok Liber št.   Rok Liber št.  
1844 58 534 705 1852 78 076 854
1845 60 111 082 1853 98 933 781
1846 57 786 876 1854 97 184 726
1847 58 842 377 1855 95 688 085
1848 52 849 445 1856 115 826 948
1849 63 596 025 1857 122 066 107
1850 71 367 885 1858 166 614 331
1851 74 448 722    

B. Dovoz
Celková odhadovaná reálná hadnota zboží dovezeného do Spojeného království

Rok Liber št.   Rok Liber št.  
1854 152 389 053 1857 187 844 441
1855 143 542 850 1858 163 795 803
1856 172 544 154    

Z první tabulky je vidět, že vývoz a tudíž i výroba se za léta 1844 až 1857 víc než zdvojnásobily, zatímco počet obyvatelstva, jak dokazují číselné údaje, které jsem uvedl ve svém předchozím článku, se za totéž období zvýšil sotva o 18 %. To je pozoruhodná odpověď na učení faráře a obročníka Malthuse. Tabulka A je mimoto dokladem jednoho ze zákonů výroby, který se dá dokázat s matematickou přesností, srovnáme-li zprávy o britském vývozu počínaje rokem 1797. Je to tento zákon: jestliže v důsledku nadvýroby a nadměrné spekulace nastala krize, výrobní síly národa a kapacita světového trhu mezitím přesto tak vzrostly, že jen na čas klesají pod nejvyšší dosažený bod a po určitých výkyvech trvajících několik let se úroveň výroby dosažená za největšího rozkvětu v jednom období hospodářského cyklu stává výchozím bodem dalšího období. Tak nejvyšší úrovně v rozvoji výrobních sil bylo během hospodářského cyklu z let 1837—1847 dosaženo v roce 1845. V roce 1846 začíná zpětný pohyb, v roce 1847 dochází ke katastrofě, jejíž důsledky se v plné míře projevují teprve v roce 1848, kdy objem vývozu klesá dokonce pod úroveň z roku 1844. V roce 1849 nejen nastává oživení, ale úroveň z roku 1845, tj. roku největšího rozkvětu za předcházejícího cyklu, je dokonce už o 3 milióny překročena a je to úroveň, na kterou nyní vývoz během nového cyklu už nikdy neklesne. Nového vrcholu je dosaženo v roce 1857, v roce krize, jejíž záchvěvy se projevují poklesem vývozu v roce 1858. Ale už v roce 1859 se nejvyšší úroveň období 1847—1857 stává výchozím bodem nového hospodářského cyklu — bodem, na nějž už výrobní síly pravděpodobně neklesnou.

Srovnáme-li tabulku A s tabulkou B, zjistíme, že britský vývoz značně zaostává za britským dovozem a že tato disproporce roste stejně pravidelně jako objem vývozu. Tento jev vysvětlovali někteří angličtí autoři tak, jako by se nebozí Britové zadlužovali u jiných zemí nebo prodávali levně a kupovali draho, a tak vlastně část výsledků své píle dávali ostatnímu světu darem. Je to ale prostě tak, že Velké Británii plynou formou dovozu z jiných zemí příjmy, za které nedává žádnou protihodnotu. Tak je tomu například s indickými daněmi, které se vybírají v různých formách, i s jinými příjmy, které jí plynou v podobě úroků z kapitálu zapůjčeného v dřívějších obdobích. Rostoucí disproporce mezi britským dovozem a vývozem proto jen dokazuje, že Anglie rozvíjí na světovém trhu svou funkci věřitele ještě rychleji než svou funkci továrníka a obchodníka.

Z dováženého zboží zasluhují pozornost čtyři druhy: drahé kovy, obilí, bavlna a vlna. O pohybu drahých kovů v britském dovozu a vývozu jsme v „New-York Daily Tribune“ psali při různých příležitostech; tak za poslední obchodní krize jsme na základě oficiálních číselných údajů dokázali, že úhrn bankovek Anglické banky, které byly v oběhu, se od doby, kdy se uplatnila nová naleziště zlata, spíš snížil než zvýšil.[330] Proto se k tomuto tématu nebudeme vracet, ale omezíme se pouze na konstatování faktu, o němž se, pokud víme, dosud žádný anglický autor nezmínil. O tom, kolik obíhá v zemi kovových peněz, si můžeme udělat přiměřený závěr z činnosti státní mincovny. Aby tedy bylo možné přesvědčit se o pohybu kovového oběživa ve Velké Británii za období, kdy byla otevřena kalifornská a australská naleziště zlata, uvádíme dále tabulku, z níž vysvítá, kolik bylo v královské mincovně vyraženo kovových mincí:


Množství zlatých, stříbrných a měděných mincí vyražených v královské mincovně
(v librách šterlinků)

Rok Zlato     Stříbro  Měď Celkem  
1844 3 563 949 626 670 7 246 4 197 865
1845 4 244 608 647 658 6 944 4 899 210
1846 4 334 911 559 548 6 496 4 900 955
1847 5 158 440 125 730 8 960 5 293 130
1848 2 451 999 35 442 2 688 2 490 129
1849 2 177 955 119 592 1 792 2 299 339
1850 1 491 836 129 096 448 1 621 380
1851 4 400 411 87 868 3 584 4 491 863
1852 8 472 270 189 956 4 312 8 938 178
1853 11 952 391 701 544 10 190 12 664 325
1854 4 152 183 140 480 61 538 4 354 201
1855 9 008 663 195 510 40 091 9 245 264
1856 6 002 114 462 528 11 418 6 476 060
1857 4 859 860 373 230 6 720 5 239 810
1858 1 231 023 445 896 13 440 1 690 359

Budeme srovnávat celkové údaje, neboť stříbrné a měděné mince musíme považovat jen za známky nahrazující zlaté mince, takže pro posouzení celkového pohybu kovového oběživa je zcela lhostejné, zda v oběhu byly samé zlaté mince nebo zda jejich zlomky byly nahrazeny kovovými známkami.

Patnáct let, které zahrnuje výše uvedená tabulka, se dá rozdělit na dvě skoro stejná období; v prvním období nepůsobil ještě na Velkou Británií vliv nových nalezišť zlata, kdežto druhé období je charakterizováno rychlým přílivem zlata z nových zdrojů. První období počítáme od roku 1844 do roku 1850 a druhé od roku 1851 do roku 1858; rok 1851 je pozoruhodný tím, že se začíná projevovat vliv zlatonosných polí v Novém Jižním Walesu a Victorii a že se značně zvyšuje dovoz kalifornského zlata, který z 11 700 liber št. v roce 1848, 1 600 000 liber št. v roce 1849 a 5 000 000 liber št. v roce 1850 stoupl v roce 1851 na 8 250 300 liber št. Spočteme-li množství kovu, z něhož byly vyraženy mince v letech 1844—1850 a pak v letech 1851—1858, a vypočítáme-li potom roční průměr za každé období, shledáme, že v prvních sedmi letech se razilo průměrně za 3 643 144 liber šterlinků mincí a v dalších osmi letech za 7 137 782 liber št. mincí ročně. Množství kovového oběživa ve Velké Británii vzrostlo tedy za období, kdy začaly fungovat nové zdroje zlata, téměř o 100 %. To nesporně svědčí o vlivu Kalifornie a Austrálie na rozvoj vnitřního obchodu v Británii, ale bylo by naprosto nesprávné dělat z toho závěr, že růst kovového oběživa byl bezprostředně vyvolán přílivem nového zlata. Srovnání jednotlivých let obou období, před objevením nalezišť zlata: a po něm, dokazuje opak. Tak například v roce 1854 se vyrazilo méně kovových mincí než v roce 1845 a 1846, a v roce 1858 mnohem méně než v roce 1844. Množství zlata, které se dostalo do oběhu ve formě mincí, nebylo tedy určováno dovozem surového zlata; ale v druhém období pohltil obvykle většinu dovezeného zlata vnitřní oběh, protože obchod i průmysl se celkově rozšířily; toto rozšíření lze ovšem do značné míry připsat vlivu nových zlatonosných zemí.



Napsal K. Marx 5. září 1859
Otištěno v „New-Yorkk Daily Tribune“,
čís. 5747 z 23. září 1859
  Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny



__________________________________

Poznámky:

330 Jde o Marxův článek „Obchodní krize a peněžní oběh v Anglii“ (Marx-Engels, Spisy 12).